okapnice

Překrásný podzime
jsi pestrý jak lásky mé
svou barevností
ještě než vystydne
ta louka nad Rýnem
a ojíní se mosty
chci brouzdat mezi listy
i červenat se v žluti
a s Tebou ještě místy
počítat chvíle nadechnutí
než modrá barva rtuti
po ránu klesne k nule
tam u vás vedle huťí
obloha bude bulet
ty svoje bílý slzy
po lampách nad ulicí
a mrazem ruce drzý
zas budou čárat v okenicích
a doteky jen bavlnou
přes dvoje rukavice
a pak před domem
pod lunou
budu ti líbat líce
aby jsi mi tu nezamrzla
v střechýlech okapnice.