Zmatená světluška
Zmatená světluška
Anotace: ...
*
bylo to v době kdy les byl ponurý a tmavý
v hodině pozdní kdy snad už i vlci spí
kejklíři bez jména, tuláku zatoulaný
tak dlouho jsem čekala
a snila...
v tvých šlépějích jsem svoje stopy měla
jen zpoza víček chráněná v lesu šera
tajně tě prohlížela...
zvedla jsem k tobě paže
hlavu jsi sklonil
jak křižák nad svou kořistí
ústy mne protkal, spoutal
já něhou oněměla...
pak spatřila jsem
stromy kvést
vzduchem se linul houslí hlas
vytryskl pramen z jedné z hvězd
poslední tvůj sten se ve mne vzpjal
já se ti v kočku proměnila
ty jsi jak vatra uvnitř vzplál
zbyl mi jen obtisk
na mém zápěstí
mýtina zválená
a já plná tebe
světluška zmatená
a les ten tichý svědek
o ničem nevěděl
tiše si šuměl dál
co celou noc nám naslouchal
*
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Procítěné, bouřlivé i tiché
kolik krásných slov nad hříchem
nad splynutím
a pak mysli prudké hnutí
procitnutí...
Kalní se Kristián Kudlák
08.11.2012 21:42:40 | kudlankaW
velice zajímavé,díky , opravdu dobrá inspirace, netušil jsem, že jde i o touze a sexu psát takto poeticky a slušně
02.07.2012 16:17:14 | jiří slunce
hmmm..slušné,jsem se teda začetla vážená střelkyně a unesená do jinam ..pryč tak to mě zaujalo a hodně!Takže až vlci půjdou spát a nad krajinu padne stín..já hold Vám vzdávám za milostnou poezii s půvabem erotiky zmatených světlušek ST! a to zasloužený!
27.06.2012 19:08:44 | xoxoxo
