Alfa samec ve vinárně

Za noci...za mlhavého sklonku
zvolna...jen nerad emočně vychládá.
Pojednou nadchne se pro winstonku,
chce běsnit, neb noc je ještě mladá

Gestem tím popřel, že léta nekouří.
Do klopy saka si vetknul zvadlou květinu,
dotkl se ženy s otázkou: „smím se dvořit?“
Mohu se Vás dotýkat alespoň hodinu?

Po hodině dál lascivně bloumá vinárnou,
bravurně o nohy stolů a žen zakopává.
Plachtí lokálem s náladou rozmarnou
kloní se k ženě “mohu vás míti - madam?!“

Pod blůzu neznámé se prsty vkrádá,
živelně, divoce, před zraky lidí.
Stále hlouběji, svou snahu nevzdává,
snad se ani trochu nestydí.

A zač se má stydět?
V pološeru, je sotva na dlani vidět….