Post coitum

Posnídám tvou hlavu po ránu,
jsi jen jedním z řady.
Přes průčelí mýho těla další sten.

Obnaženost srdečního svalu,
pro mě samotnou.
Najednou vím dokonale co chci.
A neleží to vedle mě.

Vina sebemenších poklesků,
mě palí na prsou.
A všechny lži v tu chvíli vyprázdní ten okamžik.
Když se dusím, dusím pod tvojí vahou.

Naděje zastřená falešnou intonací samolibosti.
Když si oblékám včerejší šaty.
Jednou nebudu chtít odejít.

Ráno, bez vysvětlení,
po tvý předčasný ejakulaci.
Takhle by vypadal celej náš vztah.

A ty si šlapeš na jazyk.
Nechápeš nic.
A mě to bolí víc,
než tebe.

K mýmu holýmu pocitu,
nikoho nepustím.