Kačenka

Kačenka

Dívám se na ni předlouze,
dívám se na ní toužebně!

Co mi jen připomíná?
co mi mě nutí ji pojmenovat?

Snad dva plátky čerstvé růžičky,
či snad dva kopečky zmrzliny?

Nedává mi myšlenka bludná pokoje,
myšlenka honící se mi hlavou,
hlavou jež je poetická, romantická,
nenálezám však slov pro tento útvar,

Je to heboučké, voňavé, hladké,
kulaťoučké, široké, i hluboké,
růžičky plátky, či půlky broskvičky,
či snad dva vlhoučké čumáčky delfínků?

Nic krásnějšího na světě není, opravdu,
zdá se mi, jako bych viděl úchvatný sen,
sen, o růžičce, srnečce, holubátku i o tom,
štěňátku s krásnou, bělostnou náprsenkou,

Mým uměním jest víra v lásku čistou,
v tom, že miluješ a jsi druhem milována,
milována, tím, kdo by i život za tebe dal,
tomu, kdo by ti do roztrhání těla sloužil.

Milovat tě i kačenku tvou nadevše!