Sklo

Anotace: Přesně ten pocit, když se sklenice roztříští na tisíc kousků.....další z pocitů, kdy se slova derou ven a musí přímo sem

Jsme provázáni intimitou a potem našich těl,
jdeme až na dno touhy, tak jsem to chtěla, tak si to přece chtěl.
Neptáme se, jestli můžem a co už se nehodí
Jsme jak houslista, co hraje až do konce na potápějící se lodi
Slova ty zmizela do propadliště dějin,
dech přerývaný,tvé pohyby a má nekonečná hladina hladin
Nevnímáme čas, to on nám poskytuje útočiště,
myslíme jen na ted, není žádné příště
...................Ona se probudí,sen je daleko a ještě dál.........
...........On je ukryt v mlze a jeho jméno? SEN CO SE JÍ I VE DNE ZDÁL