Chvilka samoty

silueta

ležíc sama

bez ničeho

jen zahalena v rouše z šumícího proudu vody

jež hladí a obléká

každý záhyb těla

jež vzrušuje a objímá

svléká avšak zahřívá

dlouhé vlasy

jen ty stíhají její proud

válí se něžně po krku dolů

zahalují ramena do své útěchy

a

zastavují se o špičky tajemných kopců

jen voda stéká po úpatí stále dál

až

dotkne se jádra této rozmanité krajiny

a pak

se tato zem zachvěje a touha po chvilce samoty

s ní

odpluje

ach...