Krvavý pláč

Rudá jak oheň a právě tak palí,
naděje naše zas zmizela v dáli.
Krůpěje krve teď kanou mi z těla,
měsíc pryč a já neotěhotněla.

Můj klín se nebrání, vzdává se zcela,
divokému rytmu mužského těla.
Mnohokrát vypleněn, přece žhne touhou,
spermatem ochlazen na chvilku pouhou.

Souložím mnohokrát, souložím s chutí,
touha po dětátku k tomu mě nutí.
Manžel vyzývá krutý osud k boji,
netřeba vzdávat se, dokud mu stojí.