Anotace: té co skutečně voní, neboť žije svými lesy..... /tak nechte taky na sebe vlízt jaro*/
připustím si konečně
puštíka
Tvých lesů k tělu
hned probudí mýho anděla
z kocoviny
vycikám se na zeď
toho voprýskanýho předělu
věčnýho vocuď-pocuď
budeme souložit
navzdory pošmournosti
dnešního podvečera
až půlnoční zvon
oslaví náš sedmej orgazmus
nad sedmerem
mátožnejch metropolí
nedomrlejch mátoh
jejich nedomrle trpný
sebehany...
HŮŮ ÚÚÚ
*
15.03.2019 18:36:20 Now
Být jak Anděl probuzený z kocoviny.. Člověk tak lák z okurek a hadr na čelo..:)
14.03.2019 18:32:10 šerý
To čubrním s tím Puštíkem. Jako muž se rozplývám a jarní pocity sdílím. A ještě. Ten konec, jak dobrý hůů hůů koktejl*