Bobina

Není žádnou novinou,
že žiji právě s Bobinou,
dosud pannou,
s duší nevinnou,
když ráno vstanu ona vyskočí,
při snídani hledíme si do očí,
panenky se mi z toho protočí,
jaký úžasný má ona krk,
jak od sochaře líce,
vždy zaskočí to mého rytmu dech,
vždy zaskočí to moje plíce,
bože můj jako ona sladce mrká,
po snídani něžně frká,
jak dává mi bez protislužby něhu,
za to slíbil jsem ji,
že byť je králík tak ji na česneku nesežeru.