Pomačkaná prostěradla připomínají rozbouřené moře

Sbírka: Nemohu žít, odešel mi život. Nemohu žít, odešla mi duše.

2018

ten přístav málokdo znal, 

neboť veřejnosti vstup nepovoloval.

však u tebe stačilo, drahý návštěvníku, 

pár jarních a červencových kapek deště 

a několik prázdných lahvích od vína

a rázem jsi byl vítán.

 

nevydal jsi ani hlásku,

jen pod stín mola jsi se skryl

a v tichosti do vln ponořil 

spolu se mnou

- a hladina se s leskem zavlnila. 

 

nadnášeli jsme se

v polibcích a opatrných dotycích

a rty chutnaly vzájemné steny

a sladko-slanou sůl. 

 

plíce se plnily vodou

a já se snažila neutonout

- že by kůže v šupiny se měnila? 

mé nohy ladně splývají,

do třpytivých ploutví vklouzají,

a voda lekníny do vlasů mi vplétá. 

 

a já vím, že dřív, než se vynoříš, 

můj podvoní svět umře suchem

a ty ho do zadní kapsy džínů schováš - 

do těch, co z podlahy právě sbíráš,

když beze slova mě i přístav opouštíš.