Touha

Letmý polibek,
zapadá do jamky
klíčních kostí,
jako poslední díl skládačky,
před podkrovní neřestí.


Chci Tě cítit,
každou buňkou svýho těla,
celým Tvým já,
být pohlcena.


Jsem naživu!


Toužím,
po tanci našich těl,
prozkoumat Tvý touhy.
Zase,
tlumit zrychlený dech.


Chci pozorovat,
Tvý kousnutí do ruky,
jen tak se usmívat,
zkoumaná Tvými doteky.


Chci zavřít oči,
nechat se vést
Předstírat,
že nešlo o naše naposled.


A zase...
Být naživu!