Na kolenou

Na kolenou, brzy k ránu,

dnes každá láhev bezedná,

nade mnou šest nahých pánů

a já - jejich služebná.

 

Klečím nahá pozdě v noci

kdesi v cizím pokoji,

pár ran pásky - na znak moci

jen s malými prostoji.

 

Kůže do masa se zařezává,

kdosi po vlasech mě hladí,

jen dvě ruce, jsou jak hadi,

a těch zbylých deset nepřestává.

 

Pomalu se plazí k ústům,

prsty zaráží mi v hrdlo

a že mně není proti gustu,

další zvíře mě v zem svrhlo.

 

Na studených parketách,

jenom lehce spoutaná

a v pomyslných lafetách

jen já - jejich poddaná.

 

První průnik, druhý, třetí,

a šest údů ztopořených

a v té vřavě na pošetí

trocha krve, dohoření,

s mírnou touhou po objetí.

 

Nahá, lehce opilá

na zemi se choulím,

sedřená a bolavá,

ale šťastná, i s tou spoustou boulí.