Vyděšená nemravností

Přespříliš psaním oplzlostí jsem se nechala zlákat,
děsím se nyní, že sama jediná ty zvrhlosti mám ráda.

Proč nikdo díla svá zvlhlá nechce přidat k mým?
Prosím o inspiraci, ať stud nezavládne v smyslech mých.

Je snad možné, že svými amatérskými výtvory
zděsila, otrávila a odradila jsem solidní autory?
Bože, strašná to představa, že zkáza mou rukou zde nastala.

Vzdechy a smyslnými nesmysly začíná se můj šuplík plnit,
však obávám se, že čtenáře brzy začnu nudit.

Chci číst o horkých letních nocích,
verše, na které má hlava nestačí.
Verše měnící se v činy, verše mé tělo ohromující.

Vím, že zde je ten, kdo perem vládne způsobem,
že chladne i z nejžhavějších představ sen.

Chci číst o slečnách prohnutých jak rákosí ve větru,
o ženách v poničených róbách,
nedbajíc ničeho,
jen jejich těla láskou nádherně jsou zmohlá.