Zimní touha

Zima toho roku krutá,
Leden hoden svého jména,
mráz do morku kostí kutá,
postavena je již scéna.

Prach do očí sněžný,
žene vítr ze Severu,
dotyk rukou něžný,
aspirantů na nevěru.

V poli stará maringotka,
zatím drží je to div,
stůl a nedopitá vodka,
vybavení exklusiv.

Pohovka je vymražená,
nefunguje topení,
lahev vodky vytažená,
zima byla, a není.

Dali si po decce vodky,
oddali se potom dlouze,
uvnitř zmrzlé maringotky,
svoji krásné, něžné, touze,
horké jako letní den,
jež nakonec závěrem,
maringotkou, prostorem,
toužebně tam sténá jen,
Tou... ou .. ouhááá.