Je to jako představení v opeře
když se přede mnou svlékáš
chce se mi brečet i tleskat
ale jen se mlčky dívám
i když mé vzrušení
získává poháry
za nebezpečnou rychlost
Nejen na podzim padají
šatní jednotlivci na zem
máš trochu husí kůži
na té mé proudí jakési přelivy
za chvíli tě obléknu
do svého dechu
nikdy už nechci
zavřít oči
stejně je zavírám
ale mám štěstí
Stále tě vidím
Jo...tenhle obraz už nevymažeš... oko už s ním nemá co dělat, to vnitřní paměť si ho uložila... je krásný zavřít oči a pustit ten film...leckdy je dech v předstihu... a nemáš sladěný postsynchrony...ale o to je ta situace víc...cokoli:-)*
02.03.2025 20:44:05 | cappuccinogirl