Tělo..

Ať je léto nebo zima,
kolem horko nebo led...
stále jej mám před očima,
nelze na něj nemyslet...

Dech se zrychlí, tep se zvýší,
v celém těle cítím chvění...
žádná slova nepopíší
krásy těla nahé ženy...

Smekám před tím božím dílem,
s krásně hebkou bílou kůží...
jdu si pevně za svým cílem,
když jí nesu první růži...

Tělo hladké jako samet,
hřejivé jak slunce svit...
láká mne jak včelu na med,
cítím, že jej musím mít...

Vzrušení mi svírá pěsti,
když Tě svlékám na mechu...
třesu se jak ratlík v dešti,
zvláštním strachem z doteků...

Šílím po Tvém ženském těle,
šílím po nahotě Tvé...
když Tě cítím, je mi skvěle,
když tu nejsi, je mi zle...

Toužím se pást jako ovce,
v té malebné krajině...
na obzoru oblé kopce,
trsy trávy v dolině...

Táhnou mne jak horolezce,
ty dvě hory prsů Tvých...
nikdy se pak dolů nechce,
z vrcholků, kde není sníh...

A té loučky zvláštní vůně,
s trávou černě spálenou...
ten malý flíček na Tvém lůně
vždy podlomí mne v kolenou...

Ať je září nebo leden,
cítím vždy to napětí...
chci být s Tebou jako jeden,
jihnout ve Tvém objetí...

Chci Tě líbat, chci Tě hladit,
Tvá ústa, ňadra i Tvůj klín...
chci Tě jako struny ladit,
chci své tělo spojit s Tvým...

Když Tě mám, nemám proč šílet,
s Tebou mohu zvednout čelo...
stůl i lože s Tebou sdílet,
být jeden dech a jedno tělo...

Ať je léto nebo zima,
kolem horko nebo led...
stále tě mám před očima,
nelze na tě nemyslet...