Prašť mě

„Tvé noční svádění konat se nebude”
tahle věta však význam svůj pozbude.
Doteky to začíná, ke slasti vedoucí
co k ránu myslí si dvě srdce planoucí?

Zmizím do předsíně, nevíš co čekat
nápady svými však nechci tě lekat.
Ty zvuky řetízků, slyšíš mé kroky
ve tmě silueta, chvějící se boky.

Do podvazku mého motají se prsty
ty mé si zas podmaní tvé vlásky.
Tak se mnou praštíš na levou stranu
pevně mě držíš, neboj, já nevstanu.

Cítím tvůj dech, má tvář v jeho hávu
to na mě zabírá - máš eso v rukávu.
Vzpomínka zůstane, mně to však nevadí
bolestný otisk dlaně na mém pozadí.

Tvá ruka na můj krk ihned se přemístí
neboj se, víc sevři, budu tvou kořistí.
Tohle už bolí, jemnost jde stranou
myšlenky bláznivé honí se mi hlavou.

Já zticha nebudu, to ty však víš
sám se v mých projevech doslova utápíš…
Proboha sousedi, dostanem bídu?
nejspíš za rušení nočního klidu.