Mladá múza

Mladá múza

Kolej, panelák, pokoj na podlaží pátém,

vůně večeře, růže, parfému, smíchané se saponátem,

ticho ,.., na chodbě chůze lehká, pak klepání nesmělé,

stakáto úderů na dřevo dveří ukončí čekání dospělé.

Múza pomalu vchází, má nachové tváře,

pozoruje dívku na stěně z kalendáře.

Pozdraví „Ahoj“, odhalí  zoubky bílé,

Maliny zralé pak utrhnu ze rtů mé milé.

Svádíme boj vlhkými jazyky,

Jak jinak, vyhraje na bodíky.

Sklání se pomalu do mého klína,

Jak břečťan pnoucí po mně se vzlíná.

Tohle je začátek,

řekněme předehra,

tam a zpět nazpátek,

hraje se tahle hra.

Roztáhneš nohy,

úročíš zisky,

pohled to pro bohy,

jakkoliv nízký…

Mezi ně zajedu,

blízko dnes nebe,

stokrát ať dovedu,

do ráje Tebe!

Nad ránem odchází,

musím se učit,

zase hic přichází…

vzpomínka na sen bude mě mučit.

A dívce na stěně předběhne přes tvář,

úsměv co vyloudí ze rtů ji slunce zář.