Zkouškové

Kolej, tam panelák, pokoj na podlaží pátém,

vůně večeře, růže, parfému, smíchané se saponátem,

ticho,  na chodbě chůze lehká, pak klepání nesmělé,

stakato úderů na dřevo dveří ukončí čekání dospělé.

Múza pomalu vchází, má nachové tváře,

pozoruje na stěně plakát dívky z kalendáře.

Pozdraví „Ahoj“, odhalí zoubky bílé,

maliny zralé pak utrhnu ze rtů mé milé.

Ostrý boj svádíme jazyky,

vyhraje technicky na bodíky,

hlavu pak sklání do mého klína,

jak břečťan pnoucí po mně vzlíná.

Tohle je začátek,

řekněme předehra,

tam a zpět nazpátek,

hraje se tahle hra.

Roztáhne nohy,

zúročí zisky,

pohled pro bohy,

může být nízký?

Mezi ně zajedu,

blízko dnes nebe,

stokrát ať dovedu,

do ráje Tebe!

Nad ránem odchází,

zkouškové přichází,

musím se učit?

Ten sen bude mě mučit.

Dívce té na stěně úsměv na tváři,

vyloudí ze rtů ráno se sluneční září.