U skály

Běží travou nohy bosé,

měsíc perly rozsvítí,

světlušek roj na kvítí,

skotačí tam v noční rose.

Chichotání rozverné,

letí loukou na skálu,

pak přechází pomalu,

do tóniny důvěrné.

Hlasy dva jdou od skály,

mladé, svěží, bezstarostné,

rozhovory pak milostné,

ozvěnou se střídaly.

Až když opar mlhy ranní

zvlnil její vlasy vraní,

chlad ji schoulil v jeho klín,

nazí oba, ona s ním.