Podzimní touhy

Podzimní už vítr duje,

ze strniště od polí,

dívka boky nakrucuje,

co ji sukně dovolí.

Na fujaru vítr hraje,

g-mol smutně zalyká se,

odhaluje dívky taje,

utonutý v její kráse.

Podzim malíř barví listí,

děvče nohy v plisé sukni,

 kde konec je, děvče jistí,

pohybem co vzývá – jukni.

Všechny, co znám bohy,

tornáda či vichřice,

prosím odhal její nohy,

ještě výše, velice…