Hlad

 

Jednou tě svedu k majoru

a budeš pouhou radostí.

Víc už z naší lásky nedám,

když mě živíš podlou lstí.

 

Budu psát tóny z nadšení,

ty se jen lehce rozechvěj.

Vznikne ta pravá sonáta,

Casanův styl, přelet těl.

 

Otisk prstu na zátylku

navždy vrytý zůstává,

jsi vrahem noci obětí

v skrytu tajů života.

 

Srdcím tkáme lásky stopu,

pějme duši, svatou zář.

Zdálo se mi o dvou částech;

láska bledne, pak je zlá.

 

Nezoufej a smiř se s tím,

kde byli kdysi dva -

zbyl jen prach a stín.

Mé tělo má hlad