dnes je to jinak ( zemitá )

ještě včera byla obloha
jak kaše z rozmočenejch novin
dneska je to jinak. je světle modrá,
jen tak za kopci je trochu bílá
kdybys ji chtěla malovat,
musela by sis namočit prsty do běloby
a udělat šmouhy do ještě mokrý barvy
ta bílá by ti zbyla za nehty
( tak jako mně někdy když chodím k večeři )
máš za nima zem
z toho jak se noříš mazlavou mokrou hlínou
až ke kořínkům sazenic
mají barvu mléčnejch zoubků
tlačíš je pomalu hloub
a země se podvoluje, rozevírá
voní sama sebou ochotně úrodná
ruce kolem zápěstí zmazané blátem
od bezděčného sevření
dívám se na tebe ( pokaždé to poznáš )
každý pohled má svůj malej úsměv,
svou roztomilost nahrazující nepochopení
jsi ohnutá tak že tě večer musí rozbolet záda
země chce všechno je hladová
myslím na newtona s jabkem
a zem se natahuje k tvým ňadrům
žádná gravitace. hlad!
stejný hlad jako mám já vzepřený nad tebou
když hledám ve tvejch očích odpověď
zazní v nich dřív než z popraskaných rtů
čekám na „pojď už„ a nemůžu odolat gravitaci
chci prostě podlehnout, nevyhnutelně se propadnout
opřít tě zády o zemské jádro