Žebrák

Pocit viny,
rozpuštěný vodkou,
že je jenom troskou.
Světlo lucerny,
mu umřít nedovolí,
hlava pálí, bolí.

Sedí, leží,
na svém obrubníku,
s bolestí ve hrudníku.
Jenom stěží,
s vypětím všech sil,
o pětník poprosil.

Za mince
chlast. Je jeho druhem,
přítelem jediným a vrahem.
Ať je jich více!
Přeje si nuzný žebrák.
Jediný prosím pěťák.

Smrti neuteče,
lucerny pohasla záře,
smrtce pohlédld do tváře.
Bídáka v kleče,
surově skolí na zem,
třeskutým mrazem.