Tlak

,, Všechno půjde mnohem snáz“
pronesl ten směšný hlas.

Tak klidným tónem naivním,
sluchu silně protivným.

Naboural do zbabělých dnů,
otřesených zážitků.

Zmapoval životní křižovatky,
zas hodil mě do sraček,
parodie na pohádky,
alegorie světa tupých pokryteckých hraček.

Šňůry bezmoci napínám, ke konci se blížím,
optimistické kecy nevnímám, k slabosti se snížím.

Kolik času ještě ukrást smím, než vtáhne mě to do propasti?
hlas už mlčí, neporadí, vězní můj život ve své hrsti..