zimní večer

Když má lyra zpívala,
tys v podvečeru dřímala.
Já přišel Ti dát dobrou noc,
a říct Ti jak miluji Te moc.

Vypadalas jako z ledu,
ten pohled popsat nedovedu,
divný pocit mi hruď sevřel,
nejradši bych oči zavřel.

Leželas tam jako stín
tvá tvář se leskla v záři svící,
zemřelas mi v náruči milující,
dívko nad mým srdcem kralující.

Nezmohl jsem se ani na pár slov,
na mé srdce dopadl těžký kov.

Lásku ke všemu jsem ztratil,
proto jsem se k Bohu obrátil.

Nikdy nezapomenu jak v podvečeru sněhovém,
tys byla zahalena v plášti ledovém.