Slzy tečou a rády by se skrývaly,
ale vždycky uvidím tvé oči, co se na mě dívaly,
tenkrát tak přesvědčivě, s láskou, citem...
Stála jsem těsně před úsvitem.
Slzy tečou, když přede mnou teď stojíš
a já cítím tvou vůni... cítím, jak voníš...
Jak voněla tvá láska, která se mnou letěla
na křídlech, co zarostly mi do těla.
Slzy tečou a prudce kanou na zem,
tříští se jako mé srdce s tvým vzkazem,
kde se mi zhroutila půlka světa z rána,
kdy řekl jsi mi, že jako kamarádka jsem milována.
Slzy tečou a neusychají stále,
moje království právě ztratilo krále.
Moje ruka teď kapesníček svírá,
tak ničivě, jako tvá hravost mě týrá.
Slzy tečou a hořce je polykám,
do tvého polštářku před nimi unikám.
Budou ho propíjet mým dalším zraněním.
Tak proč se já naivka nikdy nezměním ?!
Slzy mi tečou, kanou dál,
cos do toho jídla vlastně dal?
Vždyť to pálí jako ďas!
tak páliví´s to udělals.
To byla pomsta, tvoje zlost?
nebo jsi to udělal pro radost?
Nebo jsi v kuchtění ještě nevyzrál?
Tak tu nestůj a pojď dál.
11.06.2007 21:28:00 | jehlaspichlas