kvíteček
kvíteček
Sametový kvítek
Průzračný jak vločka sněhu
Letem spadlých pírek
K zemi se snáší
Jeho svět, Jeho matička
Jeho všechno co měl
Jeho malá větvička
Ho opustila a nechala
Lesu napospas.
Vzpomíná
na její milou náruč
Když chránila ho
Když chovala ho
Vždy s láskou
A úsměvem
Jež ho tak hřál.
Už nikdy, nikdy se nevrátí
Nikdy už nespatří
Její lístečky, milou tvář
Jeho bratříčky,bílé kvítečky
Nikdy víc..
Samotou se propadá
Tichem snáší se
Smutek jej popadá
Loučí se..
S životem
Poslední pohled
Plný slz
Směrem k Ní
Si navždy schová
Navždy.
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
...jsi první koho dneska čtu...jsem včera měla den, kdy slzy mi kanuly po tváři...dnes jsem si řekla, že už ne...no, a přečtu si tvou báseň a už je to zase tady...ale je krásná...a děkuji za návštěvu a uznání...které mi úsměv vrací...
07.06.2007 08:12:00 | Lota
souhlasím s předchozím komentem?? proč tak smutně, když už je veselo:))
05.06.2007 23:23:00 | synthetic darkness
