Chudý pocestný

Dívám se do okna domu,
jež býval kdysi mým.
Já vidím tu tvář,
co střeží mě zrakem tvým.

Jsem zase sám.
Jen chudý pocestný,
co zná každý dům
a nevěří svým snům.

Ztratil jsem nadějí,
můj život je stín,
co kráčí si raději
pustým údolím.

Ale až jednou zas
spatřím ten starý dům,
rozezní se hlas lítosti.
Toť konec mých dnů.

A oči tvé,
co hlídaly mne,
zapláčou. Hle,
už nežije.