Monolog zkrachovaných snů

Monolog zkrachovaných snů

Anotace: ....

Sbírka: Smutky mé

Je jedno
kam kroky jdou
a nohy nesou těla naše
neboť každý den
půlnoc odbíjí
aby z hrobů šedých mozků
vyvedla na svět duchy obrazů
malované
představou mládí naivního.

Každý obraz
s duší proměny
se mění v ranní mráz
který srdce zpomalí do minima tepů
aby v mysli tónem temných zvonů
zazněly melodií varovnou.

Poslední rozsypaná lžíce
černého kaviáru
vypíše noty družičkám
v zhaslé kapli
kde modlitby budou stejně marné
jako život doteď prožitý.

Ta chvíle říká
že čas již je
porazit duby které zbyly
v hloubkách pralesů myšlenek
nařezat fošny na rakev
a z kamenů černých vytesat
smějícího se
anděla smrti.
Autor Jan Urban, 12.06.2007
Přečteno 345x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Poslední dobou velmi oblíbené téma...zdá se mi.

13.06.2007 23:12:00 | deuxEm

Proč?

12.06.2007 21:57:00 | janewe

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.10 | Facebook, Twitter