je půlnoc a hodiny odbily,
poslouchám písně,
chybíš mi
já si nedělám srandu,
chci křičet, kdy to skončí?
kdy mi bude fajn,
kdy nebudu cítit v srdci tu bolest,
ono to vážně bolí,
vrazíš mi kudlu do zad a ptáš se: je to ok?
ne to teda není,
běž odemně pryč,
já chci ať se to už konečně všechno změní..
najde se vic lidi, kteri chteji, aby se to zmenilo... ja k nim taky patrim... bohuzel... vsichni rikaji, at se na to povznesu, divam se z patra... nejde to... ale snad... casem... to pujde... musis verit v to, ze slunce znovu vyjde a ono se rozedni... rada od cloveka kterej proziva to stejny mozna neni idealni... ale ja uz mam jenom tu viru, i kdyz v ni moc neverim... proto zkus verit taky...
22.06.2007 15:10:00 | qpal