Soumrak

Ležím v posteli rodičů mých
úžasných.
Matně přemýšlím,
v krvi líh
a zima na nohy.
Zase skalen!
Já jsem tak ubohý!!!
Já jsem tak nicotný!!!

Ležím a za okny
vchází noc do dvora.
Černá jak popel,
před bouří oblaka,
černá jak rakev,
jak plíce kuřáka…

Černá jak plíce mé.
Ležím a přemýšlím
ve stavech úzkosti:
Hyneme, tatínku,
hyneme, maminko,
hyneme…