U Bečvy ("Úvaha"/"Báseň")

Anotace: Pokud začnete číst, prosím dočtěte. (Opravdu nevím, kam jsem to měl dát, neboť báseň to zcela není, však ani úvaha (nejspíš jen takové žvásty), omlouvám se. P.S. Je to psáno jazykem, který se mi velmi líbí.

To ďábel jen vidí a nosí pravdu. Život je utrpení. Po smrti věčné štěstí.

"Krátká bude bolest, radost věčná" (L.K.). Sub specie aeternatis je jen zábleskem okamžiku každý, jakkoliv dlouhý věk.

Andělstvo sebeklamu horší jest egyptských otrokářů, jež pro sebeukojení řvouce komandují židy. V moři ilusí svá těla topí a s mokrými křídly již nikdy nevzletí.

Již i ty Brute?! I knihkupectví zavřeno a spiknuto jest proti mne - jedinému vidoucímu! To hadí sykot jest slyšeti z tvých úst i přes písmo to nesvaté. Jen kousni, hlavu mu ukousneš a probdíš vzápětí... Však zbytečno jest "hluchým vyprávět, co píseň znamená a slepým, co jsou křídla labutí" (K.K.).

U Bečvy tekoucí, sedíce a kouříce, mysl má proti jejímu proudu kráčí, jak jest jejím údělem. A není ďáblů, není andělů, není nikoho. Není svět. Toto prázdné "místo", jež je sídlem vůle v okovech ilusí, ovládanými slepým, alogickým Ničím, je krutým potrestáním neviny... Lze někomu sáhnout na život? Proč mi naň tedy sáhli, proč mne do něj vrhli?
(Metafysiky již dosti, neboť není možno lidským mozkem mysliti ji.)