Ostří

Jen ostří mojí čepele
společnost Ti dělá.
Drobný křížek na čele
udělat bych měla.

Nejdřív Tobě, potom sobě.
Víra Ti buď oporou,
o klid v hrobě
pomodli se s pokorou.

Modli se tiše,
ten klid nemůžeš mít,
ve své sobecké pýše
neměl´s mě chtít.

Až se rozední,
za červánků jasu,
dám tvému hlasu
pomalu utichnout.

Pozdě slzy ronit,
až přijde den,
zvony nechám zvonit
za nás oba jen.

Jako pěna dní
malou mořskou vílu
oberu Tě poslední
o všechnu Tvou sílu.

Do šatů se vpíjí
pár krůpějí krve.
Půlnoc právě míjí,
stejně jako prve.

Jen ostří mojí čepele
teď společnost mi dělá.
Rychle, avšak zbaběle,
takhle jsem to chtěla?

Vím, slíbila jsem červánky,
však nedožil ses rána.
Zuj ty těžké opánky,
to nebeská brána
láká Tě zpět.