Rosa...

Anotace: to mě zase tak jednou opustilo nebe...

Měsíc se vstřebává do mých zornic,
pijí světlo naděje, kradou.
Zloději.

Z nebe prší střípky mě,
zabodávají se do svých stínů.
Padají na louku reality? Snů?

Odrazy v Tvých očích krvácí,
Proč Hvězda nepodala mi ruku?
Milenka jeho zradila mě,
když malé skelné démanty
počaly se rozpíjet.
Kvůli mě už nevidíš Svět.

Pán chce pryč,
nepřeje si vězněm být.
tak z jedné skvrny pomalu se souká.

Mě přenechává iluzím Tvého vědomí,
utápím se v temné záři,
jako pára vzhůru stoupám.
Sbohem, ráno bude rosa.