Naposled

je těžké tě milovat a zároveň nenávidět,
je těžké si připustit, že tě nechci nikdy vidět,
to máš jako se zákuskem,
chceš pořád víc každým soustem,
(jako s tebou)
povídám...

je těžké vidět tě a nesmět se tě dotknout,
slyšet tě a přesto mlčet..víš nic nepodotknout,
nemůžu se ptát, proč v lijáku musím zmoknout..

tohle nemá hlavu ani patu a přesto to píšu,
jakobych čekala že se to změní,
copak něco stímhle zmůžu?
ccc
to je jak večer pod peřinou krásné snění...

vyprší...
i když není...

je těžké vybrat si správného,
je těžké nechat tě jít,
je těžké neptát se jiného,
jestli naposled smím tě políbit...

je těžké si připustit,
že tohle je naposled...