Sbohem...

Anotace: je děsná..vážně a ani se to nerýmuje já vím..tady je kritika vážně na místě ale víte mě se něčím líbí..asi tím, že tohle je skutečnost..

píšu ti poslední dopis,
aby sis uvědomil, co pro mě znamenáš,
snad?
(začínám...)

Bílí papír prupiska v ruce tahy černého ingoustu píše,
vidím ty slova a nemůžu uvěřit,
ve slovech láska je,
je tam napsané:"Miluji Tě, nedokážu zapomenout"
chci ten papír v ruce ohnout,
nedokážu to...
sem srab...

já vím...

Tohle nejsem já,
víš ono se říkává,
že když jsi s tím koho miluješ, tak...
tak si sám sebou..ale já nejsem..
nedokážu to..
a co teprve teď to slovo: zapomenout

Udělal jsi ze mě, to co teď jsem,
ale já chci být zase svá,
umět se smát,
slzy neronit a vědět, že mě aspoň trošku znáš..

nebo, ne snad?

Tak tě prosím, aby jsi mě už nechal jít,
chci znovu snít o krásném princi,
který mě bude milovat,
a víš bude mě nosit v srdci..

to jsi ty nikdy nedokázal!
a proto, ti sbohem lásko dávám..