Fénixův nářek

Před mnoha lety z popela zrozený,
pro člověka symbol lásky, dobra, vzkříšení.
Jeho peří, toť rudozlatý tanec plamenů,
jeho smrt značí konce všech dobrých dnů.

Shořením na popel fénix umírá,
a z něj se potom, jako zázrakem, k životu probírá.
Jeho slzy podle legend léčit dokáží,
ale vyléčit tento svět, na to ani tisíc kapek nestačí.

Jen ty, kdož láskou nešetříš, jen ty pochopíš,
a teprve pak fénixův zpěv děsuplné krásy uslyšíš.
Ten nářek však neline se z ptačího hrdla,
pochází z duše, z tvého nejhlubšího nitra.

Ti, co neznali pravý smysl žití,
těm se podařilo krásného ptáka zahubiti.
Bez lásky ani nesmrtelný nemůže být,
proto i on naposled vzplanul a přestal žít.

Ale věz, ty jenž máš proto předpoklady,
že žije mezi námi, že je pořád ještě tady.
Bájný fénix, němý společník v probdělých nocích,
co tiší navždy bolest v našich srdcích.