Smrt

Stojím před velkými vraty,
co pozlacené jsou
a jen bohovy hnáty
jsou vidinou mou.

Jó schody do nebe,
přede mnou se tyčí,
musím jít bez tebe,
mé srdce křičí.

Do rakve hřebík poslední,
zatloukám si právě,
tohle je věc nevšední,
být rozprášený v trávě.

Vrátit bych to hrozně chtěl,
mít zas otevřené oči,
už je pozdě abych sněl,
můj život právě končí.