Dlouhým sněním na noční můře
která sídlý na Strachu hoře
by se každý radši vzbudil.
Ale člověk se cítí o to hůře
když mu tu jeho milá umře.
Přitom on sám ji uvnitř zahubil.
Jenže co bych dělal
kdybych ji opravdu ztratil?
Celý Svět by se pro mě zbortil
k ní bych se zhroutil
a smrtku starou tiše proklínal
v křečích smutku bych se kroutil
přát si navštívit ten šedý sál
kde bych vedle ní stál
odhodlán jakýkoliv trest podstoupit.
Ať mě odsoudí i všeho Zla král
do ohně mrtvého nastoupit
a tam v bolestech navěky snít
stále dokola ten strašný sen
který už nikdy nechci mít.
Z bezmoci utéct před ním ven
chci pořád jenom bdít...
Výborný nápad, ale zkus trošku víc zapracovat na rýmu...
Fakt si tě tu hlídám, píšeš moc pěkně a o něčem, asi jsme stejná krevní skupina :)
100%
20.07.2007 07:05:00 | Viki C.
Je to strašně krásná báseň. Cítím zvláštní pocity, když píšeš jak umíram. Jsem z toho smutná ne proto, že bych zemřela, ale protože bych musela být na věčnosti bez tebe!
19.07.2007 18:19:00 | Liren