Podzimní melancholie

Anotace: Když schází láska...

Podzimní melancholie

Podzimní svět nás k procházkám láká,
listí je barevné a vrána kdes kráká.

Člověk je sám a chce se mu plakat,
alejí prochází, už už se smráká.

Opuštěn, bez lásky, stín v patách má,
na tváři slzu a v srdci má chlad.

Kéž by moh do jiné svoji dlaň vložit,
kéž by se nemusel zimou sám choulit.

Srdce má hladové, po citu touží,
jeho sny překrásné prošly však louží.

Naději vzal s sebou ledový déšť,
smyl z očí radost, v duši zbyl stesk.

A člověk kráčí dál podzimní krajinou,
neslyšně modlí se o lásku svou...