Mrtvá touha

Anotace: Lásko, kde jsi?

Mrtvá touha

Rudé slunce na obloze za obzor teď zapadá,
sněhobílá holubice k nebesům pak vzlétává.

Ústa moje vyprahlá jsou, po polibku toužící,
kapka vína barvy krve, jako duše soužící.

Jako zámek a k němu klíč, hledá moje srdce Tvé,
kroky ztěžkly, mlha padá, cítím se jak z kamene.

Přišla noc a s ní i bouře, ďábelský blesk uhodil,
spálil život, zničil víru a smích v pláč pak proměnil.

Na zdech zbyly pouhé stíny, jako trosky našich těl,
co ve vášni dřív zmítala se, teď jsou z nich střepy, čert je vem!

Osud v dlaních napsaný je, štíhlá laň jde k tůňce pít,
voda čirá jako křišťál ukrývá však jed i břit.

I pomněnka sklání k zemi svoji něžnou hlavičku,
listy vadnou, žal je tíží, slza stéká po víčku.

Jako dítě ptá se matky, i já mám na rtech otázku,
zda-li jednou lásku najdu a na jejích křídlech spočinu...