strach
strach
Strach
Strach svírá mé hrdlo,
seběvědomí kamsi zdrhlo.
Nevím co počít si mám,
samotu strach jen znám.
Nejistota objímá mé tělo,
brečet by se mi chtělo.
Nevzdávat se a jít dál,
to by si můj mozek přál.
V uších hrozivý smých krále strachu,
má jistota je posita tuny prachu.
Dýchat nemohu, pomoc nepřichází,
můj život potichu do dáli odchází.
VIdím ji, tu jiskřčku v dálce,
snad ona mi pomůže v mé válce.
Je malička všas sílu mi dává,
se mnou strach pomalu přemáhá.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Máš v tom chyby. Dvě drobné: čárka mezi samotu, strach jen znám a Je maličká všas sílu mi dává - čárka nad a.
A teď k obsahu. Líbilo se mi to opravdu hodně. Zajímavé, máš ode mne tipa za filipa.
13.11.2007 18:15:00 | Rikitan
Píšeš krásně,ač mi připadáš tak trochu smutná...Nebo se mi to jen zdá?
22.08.2007 19:39:00 | Kozoroh 1
Hezká básnička. Mnohé z ní také moc dobře znám. A je dobře, že existuje to světélko, které nám pomáhá, tak ať ho máš co nejblíž u sebe, pak přemůže temnotu strachu.:-))
02.08.2007 21:45:00 | Lorraine
