Svobodou mě lehce spoutáš...

Z deštníku zbyla už jen
kovová konstrukce
Servali všechno
Barvy i srdíčka
(Sobecky a bezohledně)

Snad je těší,
že se nemůžu vznášet…
Pro prázdný chvíle
zbyl jen němý kamarád…

Přes Slunce prší
Dvě noci probděné
končí absolutním zhroucením
mysli…(Tělo vyplavuje přebytečnou sůl)

Vzals mě za ruku
a provedl mě rájem,
Můj převozníku po údolí smutku
Voda je slaná od stálého pláče

Jsi teď na druhém břehu…
Strašně daleko…
Pole ostružin jsi snědl
a všechny krásy světa viděl…
(Paříž v noci-Jaká je?)

Pilulky nepoškodí vzhled těla
Dva zmuchlané lístky do kina
Nostalgie času
Než mě zase utáhnou svěrací kazajku
a budou dýchat vzduch pro mě…

Seberou odvahu a svobodu,
aby zas oni mohli žít
z neštěstí ostatních.
Živit se bolestí a krví,
která teče ze záchodků v druhém patře…