Cestou do kostela

Anotace: Napsáno před několika dny, opět daleko od domova... Když opadlo nadšení z focení, zážitků... Ta chvíle, kdy sedíte v křesle, díváte se z okna, přemýšlíte, jak Vám všechno utíká mezi prsty... A nastupují výčitky...

Procházím městem
s hlavou vzhůru
snažím se skrýt
v sobě stvůru

Jako slepá
nevnímajíc okolí
výčitka střídá výčitku
/pane doktore, kdy to přebolí?/

Cesta ke kostelu
třeba vrátí mi svatozář,
třeba ji tam někde najdu
...odhozenou
/bylo by krásné,
kdyby spadla všechna ta tíha/

Nacházím ale jen
v chodníku zadupané
nedopalky cigaret,
lepkavé žvýkačky
/a sním,
že jsou to všechno květiny/

Kostel,
vidíš jak zvláštně září?
něco mě nechce pustit dovnitř
/jako by kostel byl chráněn
před vším zlým/

Třeba mi bude odpuštěno
...bude zapomenuto,
dostanu novou šanci
/abych měla co promarnit/