Odumírání

Anotace: neberte to vážně...tohle nemusíte číst. Výsledek mé debaty s jedním člověkem.

Někdy i bolest příjemný je cit
svěčí o životě
probouzí chuť žít
- ale co když nic necítím?
Jsem tedy mrtvá?

To bych se ale měla cítit líp...

Ne, když nejsem mrtvá zcela

Necítím strach z bolesti
z konce
z prázdnoty
Jen - nic

Tak tedy nůž?
Krok do prázdna?
jen nebýt patetická...

A co když mě někdo nenadále vzbudí?

Mám právo skončit já?
Padat, padat, rozplynout se, nedopadnout?
Konce se nebojím
až přijde, uvítám ho
vyjdu vstříc
Proč se mu vyhýbat?
Konci se vlastně nejde vyhnout

Chybíš mi
Zní to hloupě?
Mělo by?
Komu bych si stýskala?
Není, komu bych to říci chtěla.
Ne vždy to, co chceme, můžeme
a ne vždy to, co musíme, chceme

Postrádám samu sebe
ne ostatní
Ne stále, jen občas
Je tohle záchvěv života, života nebo smrti?

Každý sám má duše jen půl
a bez půle druhé odumře i ta
Je ještě čas?
Je ještě čas?
Připadám si stará
i bez věku
Čeká už jen pomalé odumírání...