Anotace: Nu, smutek mi dává slova do úst a myšlenky do prstů, které to vyťukají na klávesnici... A navíc mi přijde, že mezi tou trojicí se zmítám...
Kapičky potu perlí se na čele
Mráz mi běhá po duši, po těle
Jsem stín nebo člověk?
Pán v černé s kosou kápi smek
Procházím světem; rájem či peklem?
Nevím a proto ptám se bezmocně a vztekle
Chci trochu klidu a snad i lásky
Dám cokoli do té podivné sázky
Hraji hru s Životem se Smrtí
Proč dusí mně tedy Smrti objetí?
Patřím snad Životu?
Ne, já totiž spatřila nicotu
V té nicotě jsem se nadobro ztratila
S nicotou – krásnou tanečnicí – život spojila
Věčné pouto obepíná mé a její ruce
Chtěla jsem mít rád, zlomilo mi to srdce
Vyškubla jsem se poutům, Života, Smrti i nicoty
Proč jen v žití mám takové trampoty?
Smutně se ptám, smutně si odpovídám
Jen já do černé noci samotná lkám
Nádhera za 0%
19.08.2007 19:24:00 | Jsem ten kdo jsem
Nevypadá to, že by ses spojila s tou krásnou tanečnicí ... odvážné a dík za návštěvu
17.08.2007 22:49:00 | Liv
Už jsem ti to říkal vícekrát... život je něco jako dar... a každý by ho měl užívat, i když je mnohdy velice tvrdý a krutý a s člověkem se nemazlí... dokáže být ale krásný a tím nejhezčím, co vůbec může být... v to nezapomínej a když tomu uvěříš... pak tě nebude trápit nicota...
16.08.2007 18:10:00 | Miro Sparkus
Nicota prázdnota a všemožné chmury....přesně takové potvory jsou známí nemrtvých
14.08.2007 16:26:00 | UNDEAD
pěkně...to sa mě líbí páč sám neco takového píšu, je vidět že víš o čem píšeš a pokud ostatní nejsů slepí tak ti porozumí cos tím chtěla dát najevo...pokud teda chtělas :D
13.08.2007 22:16:00 | Hasa