Anotace: ...Věnováno Té,která to ví.......
Píšeš mi,
probuď se,
ve snu mne nepoznáš,
nebo Ti odletím,
křídly zamávám,
zvednu se vysoko,
spící můj Ikare.
Nelítej vysoko,
radar Tě zachytí,
raketa sestřelí,
spěchám Ti naproti,
snesu v objetí,
na louku,do kvítí.
Píšeš mi,
obnaž se,
jinak Tě nepoznám,
čekat nebudu,
bez slunce,v komoře,
skočím do moře,
daleko odplavu,
chytneš se za hlavu.
Neskákej do moře,
loví tam kormorán,
zůstanu sám,
skoč do jezera,
moje budeš,
do večera.
mě to trošku - ten konec připomíná cosi lidového smíchané s mořem=)... a jinak celá báseň je zajímavá a líbí se mi.
26.09.2007 18:03:00 | Já Esther Ruth
Takové ve vůni zoufalství, je to takové jemné..křehké, těžké. Tak to na mě působí.
19.08.2007 21:42:00 | BlackTangerine