Vzpomínky na babičku

Anotace: Možná moc dlouhé a osobní, ale prostě to tak cítím.

Zůstaly mi pod víčky
koupelnové skleničky,
mýdlo Lotos, pěna do koupele.

Bakaláři v televizi,
dítě nemá žádnou vizi,
a Ty s pletením, noční tramvaje.

Rána čaje s citrónem,
v hrnku pomněnkovém,
chleba medový, k tomu rádio.

A pak cesta na nádraží,
na záda nám slunce praží,
jedem na chatu.

Po bouchnutí kupé dveří,
každý se Ti v klidu svěří,
budíš v lidech důvěru.

Silnicí jdem, lípy voní,
polem, lesem, jako loni,
cestou od vlaku.

Potok, borovice šumí,
jehličí Tvé kroky tlumí,
zdravíš sousedy.

Na návštěvy zvou Tě,
hned jak zahlídnou Tě,
ztvrdlé perníčky a řeči.

Papriky plněné, vůně libečku,
třešně, sádlo v hrnečku,
rozehřátý z Polárky sníh.

Jistota byly prázdniny,
bouřky a slunce za nimi,
bez starostí čas.

Jak šly dál roky - stárla si,
já jiný život našla si,
svatba a dítě.Vzpomínky.

Jak se Ti daří, jak se máš,
jak změny v čase prožíváš,
tak na to jsem čas neměla...

To přece patří ke stáří,
že těla strasti vytváří,
ta operace dobře skončila.

Bez stížností na trápení,
úbytek váhy hlášený,
proč jsem se neptala ?

A znovu špitál, je to zlé,
naději pravda neguje,
nezbývá čas...

Tvá bolest, slabost, únava,
tak radost ještě přihrává,
Tvé nové pravnouče.

Po Tvém muži je Jaroslav.
,,Tak na hřbitově se u něj stav“,
říkáš mi, ať mu to povím.

A je tu jaro,Velká noc Vzkříšení,
s Tvým stavem se nic nemění,
slíbili mi hned zavolat.

V neděli ráno hoří svíce,
a já spěchám do nemocnice,
a tam Tě uvidím...

Interna chodby poloprázdné,
tady je pokoj, tam teď zahnem,
snad jsem se zbláznila ?
Ty jsi tam nebyla.

Ta hrůza, vztek a osamění,
co vždycky bylo, tak už není.
Postel je prázdná, trapné ticho okolí.

Dožaduji se vysvětlení,
proč slíbili mi to co není,
chci se jít rozloučit.

V nemocniční márnici,
prý nejsou k návštěvám přející.
,,Jděte domů už. Pryč“!

Tak ještě věci PO NÍ. Tady.
Protéza zubní a doklady,
špinavé prádlo...

A pak ti bílí srabi,
nechtěli se se mnou bavit, babi.
,,Podpis! Tady.“

Už to je víc než pár let,
a připadá mi to jak teď.
Nad sebou je mi k pláči.

Když jsi v dubnu odešla,
urnu Tvou jsem donesla,
do Strašnic za dědou...

To Tvoje kouzlo, co jsi měla,
jak každému si rozumněla,
tak to bych chtěla mít.

Ale už není čas,
nechat si poradit.
Zůstaly mi pod víčky
koupelnové skleničky,
mýdlo Lotos, pěna do koupele.