Proč tu jsme??

Stojím nad propastí jednoho těla,
vzpomínám, přemýšlím, vidím,
kam dnes poděla se veškerá něha,
vzpomínám, raději už neslyším.

Modré oči dívají se na západ slunce,
po levé tváři bílá slza( za radost),
pravá tvář rudá od slzy( za zlost),
stačí krok a tělo bude v jiném světě.

Proplouvám, a stále vzpomínám,
a tak jsi říkám „ Proč? Proč tu jsme?“
pro lásku? pro práci? pro jiné?
nevím a doufám, že to nezjistím.

A na kameni nápis „ Jen ze života kus,
pro pár polibků, pro pár úsměvů.“
Pod kamenem tma a nový svět,
a tam nový nápis „ Kde to jen vlastně jsme…?“